Historie

Vzpomínky na začátky TJ Sokol Polabiny

Výkonným výborem TJ Sokol Polabiny - Pardubice jsem byl požádán, abych zavzpomínal - jako jeden z pamětníků - na dobu založení a začátky této tělovýchovné jednoty.
Ani se nechce věřit, že v závěru měsíce prosince tohoto roku uplyne už 35 let bohaté činnosti TJ Sokol Polabiny, která se stala ve své době jednou z největších tělovýchovných jednot v našem městě a svým zaměřením na poměrně širokou škálu sportovní a tělovýchovné činnosti, převážně dětí a mládeže, měla i prestižní postavení mezi TJ sídlištního typu celého kraje. K tomu, abychom těchto úspěchů a pozornosti dosáhli, bylo zapotřebí mnoho zapálených lidí - cvičitelů, trenérů, organizátorů - žen, mužů ale i dorůstající mládeže a musím říci, že jsme jich měli opravdu hodně. Také jsme se s nimi často chlubili a také nám je nezřídka záviděli. Vždyť v době největšího rozkvětu tělovýchovné jednoty jsme měli přes 120 dobrovolných, převážně kvalifikovaných cvičitelů a trenérů a členská základna čítala až přes 1 200 členů v 8 - 10 odborech a oddílech. Bohužel, ty časy jsou pryč a můžeme jen vzpomínat.
Takže se raději vrátím k roku 1965, kdy tehdy přišla iniciativní myšlenka na založení tělovýchovné jednoty v právě se rodícím sídlišti Polabiny, a to z odboru školství a kultury tehdejšího MěNV v Pardubicích. Jeho vedoucí, pan Václav Kurka - jinak také obyvatel nového sídliště, vyzval několik občanů, kteří měli vztah ke sportu, aby připravili podmínky pro ustavující schůzi budoucí TJ. Po důkladné přípravě k ní došlo 21. prosince 1965, v sále Klubu Polabiny I. Zde se sešlo na 50 občanů, kteří měli zájem o tělovýchovnou a sportovní činnost u nás, v Polabinách.
Po dlouhé diskusi o budoucí činnosti se na této schůzi ustavil výbor TJ a do jeho čela byl zvolen p. Josef Štěch a byl také přijat název - TJ Polaban. Od této doby přišla na pořad dne práce, starosti a strasti, ale také radost z toho, co se podařilo.
Na počátku roku 1966 se už rozjelo cvičení dětí v tělocvičně nové školy - ZŠ I. Novotou vonící prostorná tělocvična se naplnila dětmi, trochu později už projevili zájem o cvičení i dospělí. Kvalitní cvičební hodiny zajišťoval nově se tvořící cvičitelský sbor odboru ZTV (základní tělesná výchova), který se později přejmenoval na ZRTV. Od samého začátku mu radou i zkušenostmi pomáhal p. Ferda Gottwald, který se později, kdy přestoupil z TJ Lokomotiva do naší tělovýchovné jednoty, stal vůdčí osobou veškeré činnosti v odboru ZTV/ZRTV, prakticky až do své smrti v r. 1981.
Spolu s odborem ZTV zahájil svoji činnost i oddíl šachu, který však vydržel pouze asi 1 rok, jeho vedoucím byl p. Hanč.
Za zmínku stojí zjištěný stav členské základny koncem prvního roku činnosti, k 31. 12. 1966, tj. celkem 488 členů, z toho 308 žactva. Ve 2. roce (1967) se rozjela pohybová výchova žen při hudbě, u jejíchž začátků byla pí Eva Dušková, která má velkou zásluhu na tom, že tato zájmová činnost pro ženy a děvčata zaznamenala veliký zájem a popularitu nejen mezi polabinskými ženami. Následovkyně pí Duškové rozvinuly tuto činnost tak, že později jsme zapsali, pokud se dobře pamatuji, až na 500 zájemkyň o toto cvičení v několika obměnách a to v jednom cvičebním roce.
Od tohoto roku (1967) se začala tělovýchovná jednota postupně roz-růstat o sportovní odvětví a to nejdříve jako kroužky odboru ZTV/ZRTV a po krátké době jako samostatné oddíly. Byly to: volejbal (p. Homolka), košíková (ing. Stehlík), badminton (ing. Doupovcová), stolní tenis (pan Vymětal). Ty se pak po krátké době postupně zapojovaly do mistrovských soutěží svých sportovních svazů a často bojovaly o republikové umístění v turnajích, pohárech apod. Úspěšně reprezentovaly naši TJ i město Pardubice.
Činnost TJ se nezaměřovala jen na cvičení a sportování, ale další oblastí byly akce, které byly zaměřeny převážně na děti. Jednak to byly tělovýchovné besídky, kde hlavně děti ukazovaly rodičům a známým, co se ve cvičení naučily, dále se v rámci MDD pořádaly pro děti různé zábavné sportovní soutěže a v roce 1967 byl také dán základ jedné z tradičních akcí tělovýchovné jednoty, která měla po řadu let velikou odezvu mezi dětmi. Byl to závod na tříkolkách o "Perníkovou přílbu".
Samozřejmě, takovýchto akcí postupně přibývalo, jako např.:
Kuličkový král - turnaj ve hraní kuliček (ve spolupráci s Klubem Polabiny I), nejvyšší účast dětí v roce 1971 - přes 200 účastníků;
Dětský karneval - nejprve v létě s průvodem po sídlišti, později, v zimním bálovém období, ve všech prostorách restaurace Labe v Polabinách (později Polabí), několikráte jsme "zápasili" s přeplněným sálem (přes 500 účastníků)
Vánoční besídky - pod ustrojeným stromkem a později s Mikulá-šem a čertem
TJ se rozrůstala a začal se projevovat nedostatek cvič. hodin, kapacita jedné tělocvičny nestačila. Řada zájemců musela být odmítána, zápis děti předčasně ukončen. Velkým přínosem bylo otevření další ZŠ, na II. okrsku našeho sídliště, kde od září roku 1968 nalezli útočiště další naši cvičenci a rozšířila se i činnost sportovních oddílů, což se pochopitelně promítlo i do stavu členské základny, který přesáhl počet 600, z toho 400 mládeže.
Výbor TJ neměl samostatnou místnost, schůzovalo se různě, agenda stále narůstala a takovýto stav se stával neúnosným. Zatím byla marná snaha získat vlastní místnost (podařilo se až v roce 1970, za významné pomoci OV ČSTV a MěNV, kdy jsme na dlouhá léta - až do poloviny 90. let, získali prostory v přízemí budovy Klubu Polabiny I).
V roce 1968, který otevřel i naděje pro lepší život, jsme vysadili "lípu svobody" a to na I. okrsku u požárního bazénu za dosti značné pozornosti a účasti obyvatel. Bohužel, tato lípa vzala, postupem let za své.
Rok 1970 byl významný tím, že byla schválena změna názvu TJ a to na TJ Sokol Polabiny - Pardubice, který přetrval do dnešních dnů, přes veške-ré peripetie let normalizace i po revoluci v r. 1989, což že je velmi dobře.
V r. 1972 byla vypsána soutěž na znak tělovýchovné jednoty a tak z došlých návrhů byl vybrán a schválen znak, kterým se tělovýchovná jed-nota presentuje i dnes.
Vzpomínám také na zájezdy na hory s dětmi a to nejen na turistické v letním období, ale hlavně v zimě. Z dnešního pohledu se zdá snad až ne-skutečné, že počty dětí, které se s námi dostaly na hory, přesahovaly v jednom roce počet 600 účastníků.
Když jsme u těch zájezdů, protože všichni cvičitelé, trenéři i funkcionáři pracovali jednoznačně zdarma, bez jakékoliv finanční odměny, organizoval pro ně výbor TJ zájezdy na Moravu, do Prahy na divadelní představení atd. Jako odměnu za jejich celoroční obětavou práci pro TJ.
V počátku sedmdesátých let jsme začali a mnoho dalších let uskutečňo-vali a organizovali, pochod Pardubice - Ležáky, Chrudim - Ležáky apod. Tento pochod si získal velikou oblibu a stal se jedním z tradičních akcí TJ.
V této době jsme se také pokusili založit další tradici - SPOLEČENSKÝ VEČER. Bohužel, pro nezájem vlastních členů, dlouho tato tradice nevydržela.
A teď se zase vrátím na pole sportovní. Tato část TJ se opět rozšířila a to o turisty, kteří začali svoji bohatou činnost od r. 1975 pod vedením manželů Čechových, a tím byl také položen základní kámen další tradice - Sídliště na pochodu, alias Pardubická podkova.
Ve druhé polovině sedmdesátých let začal svoji činnost kroužek a později oddíl lyžování mládeže (ing. Smetánka). Nesmím ale zapomenout ani na kroužek sportovní gymnastiky, ze kterého vyrostl samostatný oddíl. U jeho počátku byli hlavně Ferda Gottwald a paní Holíková, která obětavě dojížděla až z Dukly.
K dalšímu rozvoji přispělo i otevření již 3. ZŠ a po několika letech i 4. ZŠ v Polabinách, takže v počtu cvičebních a trénikových hodin se podstatně naše situace vylepšila. Prakticky jsme využívaly 4 velké a 3 menší tělocvičny. Přesto jsme ještě požadavky oddílů museli omezovat. Vždyť např. odbor ZRTV měl v roce 1980, z dnešního pohledu neskutečných 18 oddílů.
V 80. letech přibyl ještě oddíl volejbalu a také vznikl oddíl házené děvčat (pan Chaloupka), který ale byl začleněn do ZRTV.
Jak jsem už vzpomněl, neměli jsme nouzi o cvičitele a trenéry, kteří ročně věnovali svým svěřencům hodně přes 10 000 hodin a to nebylo málo. Za těch 35 let jich bylo na stovky, takže je třeba jim poděkovat, i když třeba jen ve vzpomínkách. Úmyslně jsem se vyhnul jménům, jen několik jmen jsem uvedl u založení odborů a oddílů. Vždyť by ani nebylo možné vyjmenovat tu celou plejádu těch, kteří svůj volný čas věnovali této TJ.

Václav Vinař

Vzpomínky současného, ale i prvního hospodáře

Třicet pět roků, je to doba dlouhá, nebo krátká? Z hlediska člověka je to téměř celá část produktivního života, z hlediska činnosti organizace to zase tak dlouhá doba není, ale přesto je dobré se na chvíli zastavit a zavzpomínat. Před třiceti pěti roky byla naše tělovýchovná jednota založena a protože jsem též stál u jejího zrodu, dovolte, abych se vrátil zpět do roku 1965 a těm mladším připomenul, z hlediska naši TJ památné okamžiky, kdy v tehdy mladém sídlišti Polabiny se začala odvíjet historie v té době nejmladší tělovýchovné jednoty okresu Pardubice.
V roce 1965 byl první okrsek sídliště Polabiny prakticky dostavěn, byla otevřena základní devítiletá škola (ZDŠ). V prosinci byla svolána schůze občanů, kde jsme měli být informováni o snaze založit v mladém sídlišti tělovýchovnou jednotu. V sále Klubu Polabiny se nás sešlo několik desítek občanů. Za předsednickým stolem seděl přípravný výbor, jehož mluvčí nás informoval, že z iniciativy pana Kůrky, tehdejšího vedoucího školského odboru MěNV, bude založena tělovýchovná jednota, která bude svoji činnost provozovat v tělocvičně nově otevřené ZDŠ. Do čela TJ je nutné zvolit výbor, který se ujme řízení činnosti TJ. Člen přípravného výboru přečetl návrh na obsazení hlavních funkcí a dále další členy výboru TJ. Výbor byl jednomyslně zvolen a dále bylo rozhodnuto o názvu nové TJ. Byl schválen název TJ POLABAN.
Další zásadní informací bylo to, že TJ zahájí činnost hned po novém roce, tedy v roce 1966. Protože do vedení TJ jsem byl zvolen i já, byl a stále dosud je můj život spojen s činností tělovýchovné jednoty v Polabinách a to ve funkci hospodáře.
Za krátký čas po ustavení TJ POLABAN se sešel výbor ke své první schůzi. Prostor ke schůzování nám zdarma poskytoval Klub Polabiny pod vedením pana Augustina. Zkušenosti s organizováním tělovýchovy byly malé nebo vůbec žádné. Všichni jsme ale měli velkou chuť a vůli, každý dle svých schopností, přispět ke zdárnému provozu organizace. Snad každý měl na paměti, že to co děláme a budeme dělat je k prospěchu nás všech a hlavně našich dětí. Budoucnost nám dala za pravdu.
Tělocvičnu nám tedy poskytla již zmíněná ZDŠ - na základě dohody mezi Ministerstvem školství a ÚV ČSTV zdarma - jenom jsme si museli zajistit úklid tělocvičny. Okresní výbor ČSTV nám poskytl základní vklad ve výši jeden tisíc korun, cvičitelé pro jednotlivé složky byli zajištěni, chuť do práce byla velká a tak se mohlo začít.
Postupem času, jak se rozrůstalo sídliště, přicházeli další nadšenci, kteří byli ochotni věnovat část svého volného času ve prospěch polabinské tělovýchovy. Do Polabin se přistěhoval Ferda Gottwald, nadšený tělocvikář s obrovskými zkušenostmi. Ferda byl, nám mladým a nezkušeným výborným učitelem a doslova tátou. Nezištně předával své zkušenosti, organizoval a školil cvičitelský sbor a vedl odbor ZRTV. Dále přišel pan Jaroslav Homolka, jehož každé slovo mělo velikou váhu, dále Jarda Brandejský, Mirek Kaiser, cvičitel Valenta, Ing. Kaska, Láďa Kaplan a mnoho dalších, které jsem nejmenoval a kterým se tímto omlouvám. Největšího, doslova raketového vzestupu dosáhla naše tělovýchovná jednota, od roku 1969 pod novým názvem TJ Sokol Polabiny, v časech, kdy v čele stál předseda Venda Vinař.
Za jeho působení měla TJ v 11 oddílech - ZRTV, badminton, volejbal, košíková, stolní tenis, turistika, sportovní gymnastika, lyžování, cvičení žen při hudbě, nohejbal a sálová kopaná 1 200 členů. O zdárný chod se staralo více než 150 dobrovolných pracovníků - cvičitelů, trenérů, rozhodčích a funkcionářů.
Tělovýchovná jednota sama nebo prostřednictvím složek pořádala mnoho různých akcí, které přispívaly k celkovému dobrému jménu naši TJ a k velkému vyžití svých členů, ale i ostatních obyvatel sídliště. Velmi známé a žádané byly zimní zájezdy žactva do Pece pod Sněžkou, Deštné a Žacléře. Za sedmnáct roků - od roku 1968, kdy byl na popud "našeho" Ferdy uspořádán první, zkušební zájezd do Krkonoš do roku 1984, bylo vypraveno 159 zájezdů a na hory za zdravým vzduchem jsme vyvezli celkem 8 272 dětí. Bylo to 159 sobot, které cvičitelé a ostatní dobrovolní pracovníci věnovali našemu žactvu. Někdy se jelo dvěma autobusy a na zasněžených pláních našich hor jsme se starali o osmdesát dětí. Ten, kdo uměl lyžovat, zajišťoval dohled při sjíždění strání, kdo nelyžoval dával pod kopcem pozor na to, aby se nám děti "nerozprchly".
Nebylo to snadné, někdy se stalo, že jsme "napomínali" i cizí děti. Abychom zamezili těmto, někdy komickým situacím, označili jsme všechny naše děti oranžovými páskami. Sice hned každý věděl, že přijeli "pardubičtí pernikáři", ale osvědčilo se to.
Další velkou akcí byly nácviky a účast na spartakiádních vystoupeních. Bylo samozřejmostí, že se naše složky zúčastňovaly okrskových a krajských vystoupení a ti nejzdatnější se představili na celostátních spartakiádách v Praze. Naše TJ pořádala místní spartakiády, kde se naši cvičenci představili svým rodičům a ostatním obyvatelům sídliště.
Po několik roků byly pro dospělé pořádány společenské večery s tancem a pro děti potom dětské karnevaly. Zvláště dětské karnevaly měly obrovský úspěch, na kterém se velkou měrou podílely cvičitelky odboru ZRTV, které se po celou dobu o děti staraly. K úspěchu přispívalo i vkusné konferování, kterého se několikrát zúčastnila i známá pardubická herečka paní Valérie Kaplanová.
Další známou akcí pro polabinské děti byly závody na tříkolkách pod názvem "Perníková přilba". Vítězové dostali opravdové přilby z perníku. Různé soutěže a hry v rámci MDD byly téměř samozřejmostí.
Odbor turistiky založil tradici v pořádání dálkového pochodu pod názvem "Pardubická podkova aneb sídliště na pochodu". Tohoto pochodu se zúčastňovali i členové ostatních složek naši TJ, zvláště z odboru ZRTV. Pro zajímavost, Pardubická podkova je jediná veřejně přístupná akce, která se pořádá i v současnosti.
Oddíl volejbal pořádal též tradiční "Aprílový turnaj". Zástupce výboru TJ předával ceny vítězům a tím dával turnaji ještě větší vážnost. Oddíly badminton a stolní tenis pořádaly turnaje pro neregistrované hráče.
Pro dobrovolné pracovníky TJ byly pořádány různé aktivy a kulturně turistické výlety, které přispívaly ke stmelení celého "řídícího" kolektivu. Bývalo dobrým zvykem, že pokud některá složka pořádala veřejně přístupnou akci, zúčastnili se i členové ostatních složek. I tady se projevovala určitá sounáležitost jednotlivců k celé tělovýchovné jednotě.
V roce 1982 jsme za finančního přispění OV ČSTV koupili chalupu v Mladkově v Orlických horách. S jejím využitím se počítalo hlavně pro oddíl lyžování. Chalupa nebyla v dobrém stavu a tak než jsme ji mohli využívat, následovalo deset roků usilovných, převážně brigádnických, prací a v roce 1993 byli přivítáni první rekreanti. Bylo to deset náročných roků a nebýt pana Vinaře, který zajišťoval materiál, organizoval veškeré práce a sám se prací zúčastňoval, nebyla by chalupa schopná provozu dodnes. Chalupa byla v pravdě "Vinařovo dítě".
Nabízí se otázka, jak bylo možné uspořádat tolik různých akcí. V rámci pardubického okresu jsme patřili mezi nejlepší sídlištní tělovýchovné jednoty. Odpověď je vcelku jednoduchá. Velkou podporou nám byl OV ČSTV Pardubice, který nám pomáhal hlavně po finanční a organizační stránce, velkou pomocí bylo tehdejší Generální ředitelství Unichem svoji hlavně materiálovou pomocí a hlavně, v tělovýchovné jednotě se sešla parta lidí, kterým tělovýchovná jednota přirostla k srdci, kterým bylo velkou ctí věnovat svůj volný čas ve prospěch společnosti, ve prospěch polabinských obyvatel, převážně mládeže. Rčení, není čas, jsme neznali. A měli jsme ve svém středu dva opravdové "pilíře" a organizátory, pány Vinaře a Gottwalda.
Co přát tělovýchovné jednotě do další pětatřicítky? Nestyďme se čerpat ze zkušeností minulých roků a nebojme se i trochu riskovat. Rčení "kdo nic nedělá nic nezkazí" není na místě. Ale hlavně každý na své "židli" se musí snažit tlačit tu naši pomyslnou káru dopředu a nesmí se jenom vézt. Tak hodně odvahy a úspěchů.

E. Vařák
hospodář TJ